Obsah: (skryj)

První dojmy

Cesta byla namáhavá. Patnáct hodin v autobuse je i na mladého člověka hodně. Jel jsem z Florence za 1300 Kč s mými dvěma spolužáky, Květkou a Petrem. Vystoupili jsme v Haagu v šest hodin ráno. S v součtu padesáti kily v různých zavazadlech jsme se jali hledat tramvaj číslo jedna prosím. Tu jsme se po pár otočkách, vracečkách a motačkách zastavili a nechali se podat. "Zeptáme se někoho, ne?" řekl Petr.

Tu k nám přistoupila pěkně přistrojená paní: "Do you wanna help?". "Yes, yes." vyhrkli jsme první anglická slova v Nizozemsku(ano v Nizozemsku, "Nizozemí" není správně hezky česky). Paní nám koupila a darovala(!) lístek do MHD za 20 euro, počkala s námi na tramvaj: "Welcome in Netherlands!". Když jsem se jí zeptal na její práci ukázala na nádraží a řekla, že tomu tady šéfuje. Uhh.

No dobře, dostali jsme se tedy do destinace Delft MHD z Haagu, přičemž jsme sledovali okolí. Z města Haagu se za oknem stalo předměstí Haagu. To velmi nepozorovaně přešlo v předměstí Defltu a najednou jsme byly v Delftu. Holandsko je totiž hodně osídlené a proto tu není venkov jak ho známe, ale v podstatě tu město přechází v město.

Vystoupili jsme u nádraží. Moře kol. Záplava bicyklů, kam se podíváš. Všichni tu jezdí na kole. Kol je víc než aut. Cyklostezky jsou všude a mají vlastní dopravní značení i semafory, místo panáčků je tam kolo, červené, oranžové a zelené.

Well. Dotrmáceli jsme se na kontaktní místo přeplněným autobusem a setkali se panem Wilko Quakem. Pohostil nás čajem a kávou a my jeho svatebním cukrovím(Od Petra). Slivovicí jsme nedisponovali a asi by se to ani nehodilo. Vně budovy to tu mají velmi vkusné a i pan Quak byl velmi milí a trpělivý, jako by si na nás vyhradil celé dopoledne. Dal nám všechny potřebné dokumenty, vytiskl pro každého asi 40 stránkový rozvrh(po dnech) a nechal nám batožinu u něj v kanceláři.

Poté jsme došli na ubytovací neziskovou(ale o tom každý pochybuje) organizaci DUWO, která se stará o bydlení studentů v Delftu. Vyjeli si lístek do řady a šli pryč, protože čekání trvá víc jak hodinu. Toho jsme česky využili a šli se zatím zaregistrovat na universitu. Úředníci byly opět usměvaví a milí. Nikam nespěchali(což když stojíte ve frontě vám nepřijde jako "+") a dělali důstojně a precizně svojí práci. Poté jsme se zašli vyfotit do vedlejší budovy. Při vstupu nám otevřela dveře velmi pohledná a usměvavá dívka a ukázala nám kam máme jít. Nejdřív jsem jí považoval za náhodnou studentku, která zrovna byla u dveří, ale později: "Houby studentka, vrátná je to!" No přátelé, spolužáci, bratři, zažijeme toto snad v našich poměrech?

Potom zpět na DUWO, kde na nás zrovna přišla řada. Tam mi zdělili, že budu bývat za 324 euro na měsíc(ano vážený čtenáři, slyšíš dobře) v bývalém domově důchodců, kde to prý ještě není úplně hotové. To mě dodalo. Naštěstí, když sem pokoj uviděl, musel jsem uznat, že to nebyl tak černý kůň, jak se zdál a ve fotkách můžete vidět jak si žiji. Chybí mě zatím stůl a kolečkové křeslo, takže právě píšu v čtecím křesle s notebookem na židli.

Vskutku nežiji si špatně. Včera jsme si koupil kolo za 70 euro a pojmenoval ho "Gazela". Předjíždím s ní snadno všechny Holanďany. Gazela je super bajk. Do školy to mám 5 minut, do nejlevnějšího supermarketu Aldi asi 3 minuty. Jídlo je tam asi stejně levné jako u nás.

Škola TU Delft je obrovský komplex budov v pěkném zeleném prostředí. Dneska jsem objevil pasoucí se krávy asi 200 metrů od naší super moderní fakulty Aerospace engeneering. Z 90 tisíc obyvatel Delft je z toho 13 tisíc studentů.

Dnes jsem měl první přednášku v klimatizované a temné místnosti(kvůli projektoru). Byla to jen prezentace toho co bude(a bude to mazec), ale přednášející, byl jako všichni Holanďané: velmi milý a vstřícný. Co mě trochu zkazilo chuť byla učebnice za 60 euro...

Pomalu zjišťuji, že Delft je velmi krásné město. V bývalém domově důchodců bývám s jinými Erasmus studenty. Nejvíc mě zatím oslovili Mario a Mario, jeden z Milána, druhý ze Sicílie. Pozvali mě na super italskou večeři: pasta(těstoviny) s vajíčky a bůčkem, druhý chod hrášek s párky a třetí chod koláč. K tomu dvě láhve vína. Nechť sa páčí. Velmi dobré jídlo a velmi dobrá konverzace. Nekřičeli na sebe(jak se od Italů čeká). Jsou fajn.

Další informace budou následovat! Stýská se mi po vás!

Druhé dojmy

Co všechno jsem viděl dělat Holanďany na kole:

  • jíst
  • pít
  • kouřit
  • telefonovat
  • psát sms
  • povídat si se spolujezdcem
  • povídat si se spolujezdcem na nosiči
  • mít ruce za zády
  • milence se držet za ruce
  • zvonit zvonkem proti mojí přítomnosti na cyklostezce

Jako cyklistovi vám dávají auta přednost. Mají tu spoustu semaforů. Skoro pořád někde čekám. Nemají tu kopce.

Ve středu jsem si byl opatřit kartu do sportovního centra. Stála 70 euro, ale protože se za půl roku odhlásím, tak mi vrátí 15 euro(5 euro za každým měsíc, kdy už tu nebudu, ale 10 euro si vezmou za úředničinu, při odhlášení). Po prosurfování webu sport-centra, hledajíce volejbal, jsem objevil dva kluby, které pořádají tréninky a utkání. Na webové stránce jednoho z nich jsem zjistil, že členství stojí dalších 60 euro! Tak nevím, jestli to s tím volejbalem nerozmyslím...

Zatím jsem byl ve sport-centru dvakrát, podívat se na trénink volejbalistů. Ani jednou se nekonal. Při druhém pokusu jsem píchl zadní kopyta Gazely. To mě dodalo. Včera jsem jí zalepil, ale byl to boj. Sundat duši a plášť jen vidličkou a lžící je o nervy :o)

Poté jsem se zaregistroval v knihovně. Naštěstí zadarmo. Potkal jsem tu turka jménem Dogan, který se mnou bude v páru na předmět Mutlivariate data analysis(zpracování dat). Je muslim. Byly jsme s ním a s Květkou v pátek na kolokviu diplomových prací studentu našeho oboru. Vyslechli jsme pět presentaci laser scaningu, takže jsme měli v hlavě přelaserováno. Poté jsme šli na "schůzku" studentů a učitelů našeho oboru do "fakultní místnosti". Schůzka nebyla ničím jiným něž party a fakultní místnost nebyla ničím jiným než barem. Všechno bylo zdarma. Škola platí. Dal jsem si 0.3 l Heineken a pak džus. Povídali jsme si s Květkou a Dolanem o všem možném, ale došlo i na křesťanství a islám.

Byly jsme s Květkou a Petrem v Haagu. Byl totiž Monuments day = muzea mají vstup zdarma. Vše hlavní okomentují fotky.(1,3 MB).

V sobotu jsme byly na free barbeque party, kde byly pro změnu zdarma hamburgery. Přišli jsme pozdě.(Stejně bych to nejedl.) 2 dl piva za jedno euro. Když jsme potom říkali Francouzům kolik stojí pivo u nás, tak začali chápat, proč máme takovou národní spotřebu. Prahu tu zná každý, každý jí obdivuje a většina ví, že se tam dám přijet a levně se opít. No nevím, jestli je to zrovna to čím bychom se měli chlubit.

K hudbě hrála universitní kapela salzu a všichni se dobře bavili. Večer jsme zakončili příjemnou konverzací s Francouzi a jeli jsme domů.

Dnes v neděli jsem byl v Utrechtu, což je cesta hodinu a čtvrt vlakem za 10 euro, na nedělní shromáždění mého sboru HOPE. Konalo se to v bytě, bylo nás tam šest(když nepočítám Otce, Syna a Ducha svatého :o) ) a bylo to fajn. Albert s Claire(pastorský pár) mě potom odvezli zpátky autem, protože jeli přes Delft za svými rodiči. Vyprávěli mi krásný příběh o tom jak se dali dohromady a jak při tom spoléhali na Boží vedení. Albert mi potom dal několik chlapských rad do života a vřele jsme se rozloučili. Jo a koupili mě na benzínce zmrsku :o)

Další postřehy z Delftu

Škola

TU Delft je ve světovém žebříčku špičkovou universitou. Moji profesoři jsou si toho dobře vědomi. Moje studium, které tu absolvuji není jak se tvrdí o ERASMU procházka růžovou zahradou. Rozdíl je hlavně v práci doma. Máme tu dost práce mimo školu. Jak pak by ne, když do školy chodíme průměrně 3 hodiny denně. Počítá se tu s ledasčím. Moje hlavní výhoda je že už jsem většinu látky slyšel na ČVUT, jinak nevím jak bych se s tím popral.

Máme tu jedem předmět s názvem Multivariate data analysis. Na každý týden máme úkol, který musíme potom v hodině od-prezentovat. Znalost Matlabu není podle slov vyučujícího nutná, ale nedovedu si to bez mých tří let programování představit.

V dalším předmětu Earth and planetary observation, jsme celou Fyzikální geodézii prolétli za dva týdny(včetně vzorečků), přestože v Praze jsem to studoval dva semestry. Co se týká angličtiny - dá se na to zvyknout.

Volejbal

To je zatím pro mě asi nejlepší věc tady v Delftu. Dostal jsem se do klubu Punch, kde jsem v šestém týmu z dvanácti. Ale první tým hraje první ligu, tak to se mnou asi není tak zlé. Ostatní moji spoluhráči jsou i tak lepší než já, ale protože umím občas na směči říznout do balonu, tak mě zatím neprokoukli :) Náš bojový pokřík je "Huuu Veeeejjj", jmenujeme se The sixties a naše image bude ve stylu hippies.

Super na tom je že to jsou všechno Hollanďani. Jsou velmi sociální. Před každým zápasem někdo vaří, po každém tréninku jdeme sednout do baru, přes týden si píšeme maily, máme společný kapitál na pití. Navíc se se klub dobře stará o své členy. Pořádá grilovací party, každý pátek večer rezervuje pro členy bar na lodi. Zaslechl jsem od spolu hráčů, že tam mají opravdu levno jen 80 centů za 2dl piva. Na poměry je to opravdu nejlevnější cena piva v okolí.

Včera jsme hráli první, pouze tréninkový, zápas proti nestudentskému týmu a vyhráli 3:1 na sety. Moc mi to nešlo, zkazil jsem myslím všechny smeče, ale zato jsem to vyběhal vzadu a většinu příjmů jsem bral prstama(což moji spoluhráči stále nechápou). Můj příjem bagrem je totiž dost nevyspitatelný.

Potom jsme hned šli hrát s pátým týmem, kteří už spolu hrají asi tři roky a jsou vážně dobří. To je mě dařilo podstatně lépe a i spoluhráči jeli namax. Prohráli jsme 3:1, ale ten jeden set jsme potom řádně oslavili.

Víkend v Utrechtu v HOPEakama

Minulý týden byl v Utrechtském sboru Australský evangelista Peter Truong. Jeho práce byla vyučovat o tom jak říkat lidem o Kristu. Já jsem přijel jen na víkend, ale stálo to zato. Hned v pátek jsme se vypravili na místní universitu a povídali si s lidmi o Bohu. Překvapila mě otevřenost studentů. Nikdo s kým jsme mluvili nebyl křesťan, ale potkali jsme zato jednoho jehovistu. Peter byl celkem profesionální, nevtíravý a nešel na to zhurta. Většinou se zajímal o člověka a jeho potřeby a příležitostně se za něho modlil(pokud dotyčný souhlasil).

Potkali jsme se tam i s dalším křesťanem indonezského původu, který se k nám nadšeně přidal. Indonezie je muslimská země, ale jeho kmen je prý křesťanský a před tím to bývali kanibalové. Říkal že chvála Bohu za toho misionáře, který tam kdysi přijel. Prý se tam děli horší věci než kanibasmus. Prý se ale raději nemám ptát.

Počasí a tak

Máme tu zatím pořád sluníčko a je tu vedro. S tím jsem sice moc nepočítal, ale je to příjemné. Hlad nemám a vypadá to že si přes jednoho profesora najdu práci na fakultě nebo v geodetické firmě.

Všechny vás moc zdravím!