Obsah: (skryj)

Bitvy

Fotky z dvou bitev na který jsme s Mellonskými dunadany byly: Síla věků a Stoletá válka.

Teležalm 23.

pozn. pokud neznáte slavný Žalm 23., asi vám to nic neřekne.

Televizor je můj pastýř, nic mi nechybí.
Doma si sedím a nikam nechodím.
Můj zrak se pase na lákavých reklamách,
v pohodě si užívám, nic užitečného nedělám.
Denně vymývá mou hlavu.
Vede po nejistých chodnících seriálů plných nepravosti.
I kdybych sledoval ty nejtemější horrory, nebudu se bát.
Televizní hvězdy jsou vždy se mnou,
jejich skandály a show mě rozvedelují.
Předstírá přede mne televizní program,
nesmysly bohatě plní mojí hlavu.
Satelitní nabídka překypuje.
Nevím, co mě bude provázet po všechny dny mého života,
ale jedno vím určitě: dokud budu žít, dálkový ovladač z ruky nepustím.
Nepřítel počká třeba i čtyřicet let, pak v případě potřeby nastraží past.

Joe Aldrich

Slunovrat

V sobotu 22. prosince 2007, v časných ranních hodinach 6:08, se Slunce dotkne obratníku Kozoroha.

To souvisí s několika nej

  1. Bude nejkratší den a nejdelší noc.
  2. Bude se nejdéle rozednívat a stmívat.
  3. Slunce se bude pohybovat nejníže nad horizontem.

Tyto nej v negativním slova smyslu jsou ale vykoupená tím, že od tohoto okamžiku se budou dny prodlužovat až do 21. června. Všichni světlomilové budeme moci společně zajásat.

Návrat světla, byl pohanský zvyk v říši Římské. Ten mazaní cirkevní hodnostáři přetransformovali na dnešní Vánoce - narození Krista Pána, přestože se Kristus narodil pravděpodobně někdy v létě... pastýři totiž v zimě ovce na poli nepasou: 

   A v tom kraji byli pastýři, kteří přebývali na poli a
   drželi noční hlídky nad svým stádem. (Lukáš 2:8)

Ať očekávání návratu světla neprožíváte pouze na hodinkách nebo v pěněženkách, ale předvším v srdcích.

Maminčiny buchty II. - Ovocná buchta s drobenkou

Druhý díl seriálu našeho pečeného seriálu. 

  OVOCNÁ BUCHTA S DROBENKOU

  30 dkg celozrnné mouky, žitné, jemně, mleté, 
  15 dkg cukru moučka hroznový, 15 dkg rozpuštěné 
  vlažné Hery, 1 vejce, špetka soli, mléko z prášku, 
  dle potřeby (1/4 l), prášek do peč.  
  DROBENKA :4Lžíce másla měkkého ,přidávat postupně mouku 
  celozr.žitnou jem. mletou a
  hroz.cukr. Míchat až se vytvoří hrudečky.
  Těsto se zpracuje a naleje na vymazaný a vysypaný 
  plech, poklade ovoce nejlépe Švestky, ale jde cokoli,
  posype drobenkou, peče se v předem vyhřáté troubě necelou hodinu(180 st.)

Maminčiny buchty I. - BÁC buchta

Pod nátlakem mého okolí jsem přesvědčil mojí mamku, aby zveřejnila své recepty na tkzv. bio buchty. Tady je první z nich. 

  BÁC-buchta na plech.   

  1/2kg křemežská celozrná mouka žitná,
  35dkg krystal hroznový,
  2 jablka,3mrkve, 1/2pr.do pečiva,
  1 puding.pr.vanilkový, 3 vejce,
  hrnek mléka(sušené pohank.)
  hrnek oleje(olivový 1 l kolem 100kč),
  med, skořic.cukr : 
  Do jedné mísy nastrouháme 2 jablka a 3 mrkve na nudličky,
  přidáme vanilkový puding (prášek), zamícháme.
  V druhé míse zpracovat těsto.
  Pak obsah obou smíchat dohromady.
  Nakonec prášek do pečiva.
  Těsto vylít na vymazaný a vysypaný plech(kokos na vysypání je dobrý).
  Péct při 180 st.necelou hodinu.
  Během pečení připravíme med.
  V parní lázni, asi 5 lžic, roztavíme.
  Po vyjmutí buchty medem pomažeme, 
  lžíci uhladíme,pak pocukrujeme.

  Dobrou chuť!!!!!

Proč šlo kuře přes cestu?

Aneb poznáváte se i své přátelé? :)

Harry:"Aby si to narovinu a hustě vyříkalo s někým, kdo se po něm vozí v práci."
Rado:"Toto kuře jistě vidělo zlou symbolicitu v levé straně cesty a proto přechází na pravou. Nechtěl jsem o tom mluvit, ALE VY SAMI JSTE MĚ K TOMU DONUTILI!"
Štěpán:"Budu se za to kuře modlit."
Žako:"Až pojede auto, udělá to cáááákkk, hahahaha..."
Lucas:"Hmm... zajímavé."
Bejby:"Tohle kuřátko jsem slíbil ochraňovat takže se ho opačné pohlaví nesmí ani dotknout!"
Sangvinar:"Rád bych se toho kuřete zeptal, zda mu chybí zelená barva a "Z" na boku."
Jewane:"Sorry kuře, ale upřímně si ti říkám, že děláš velkou chybu, když chodíš přes cestu."
Zababa:"Toto skvostné kuře je má osobní ikona, pohleďte jak úžasně překonává cestu"
Zir:"Souhlasím s Drirrem!"
Drirr:"Nekamenujte mě prosím, ale myslím, že kuře jde přes cestu, protože jí k tomu vede přirozený výběr úrodnější půdy na druhé straně cesty."
Art:"Protože je to odporné sektářské Jehovistické kuře a chce určitě klepat na další dveře normálních slušných lidí na druhé straně cesty."
Pejrak:"Vede ho k tomu jeho podvědomí, které aniž to kuře tuší chce uspokojit svoje sexuální pudy, přestože si myslí, že to dělá pro výšší dobro. "
Ida:"Juj!"
Shogůn:"Jde si do shopu koupit coke-light."
Stilett:"boole second_side = false; If (walk(kure) == true) second_side = true; endif"
Toril:"A je to určitě kuře? Není to kůň?"
Errikson:"Kuře, šlo jistě hrát kličkovanou mezi auty v souladu se zásadou "vše pro hru"."
Klárka:"Nevím proč řešíte takovou ptákovinu, podle mě je to úplná hloupost."
Kačena:"Cože???" *po 2 minutách* ..."Kuře? Kde?"
Isabo:"No ale moment, v knížce bylo napsaný, že kuře přejde až na další odbočce..."
Silva:"Jéééé kuřátko, jé, já miluju kuřátka a to my s kamarádkama máme spoustu kuřátek a staráme se o ně...."
Dain:"Jen ať si jde viď dacan, aspoň mi neušpiní moje nový kanady"
Chinook:"to kuře tu prej takhle šlo i loni, ale to já nemůžu vědět protože loni jsem byl v kosovu"
Fulgor:"To kuře mi šlo dělat pohyblivý cíl pro můj novej kvér."
Bald:"Šlo pro první díl nové reedice Spider-mana."
Jazlo:"Cože? Jaký kuře? Nechcete mi říct o co tady jde?"
Anett:*běží obejmout kuře*

Spoluautorem tohoto odvážného projektu je Jewane. Tímto jí děkuji.

Hesla Jednoty bratrské

Bratří z Jednoty slavili tento rok 550 let od zložení Jednoty Bratrské. Odkaz bratrů je ohromný. Jejich misie byla tak ohromná, že na světě i eskimáci dnes ví, že kdesy v Kunvaldu, v Čechách, tehdy pře půl tisíciletím se sešli první bratři a rozhodli se založit Jednotu.

Bratři vydávají na každý rok losované hesla. Pro každý den jeden ze Starého Zákona a jeden Nového Zákona.

Zde si můžete stáhnout program pro windows nebo program pro linux, který vám každý den při startu počítače zobrazí aktuální hesla JB pro danný den.

Píšu to jsem, protože dnešní den byl něčím nevšední a když jsem zapínal počítač, byl jsem mimo, ale pak na mě vyskočilo okénko: 

  Pokoj, pokoj dalekým i blízkým, praví Hospodin. 
  Vyléčím jej.
  (Izajáš 57,19)

  A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, 
  bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši.
  (Filipským 4,7)

Stoletá válka, 14.4. 2007


Kačena s anglickou vlajkou, co šila Toril.

V Chocni proběhl již třetí ročník Zorových bitev. Dvakrát byl Artuš a letos Stoletá válka. Tato bitva pro mě byla nej ve dvou věcech za dobu co vůbec jezdím na dřevárny(od 1998).

Za prvé jsem si bitvu osobně nejvíc užil. To sice není pro vás čtenáře tak zajímavé, ale pro mě osobně(a musíte to uznat:) to je dost velké plus. Hrál jsem povrchního šlechtice, kterému Bugunďani vzali panství a který v boji hledá jen slávu a peníze. Navíc jsem si vymyslel, že kašle na křesťanství a Boha vůbec(což pro mě jako pro věřícího bylo velmi zajímavé :) ). Ale neužil jsem si to jen kvůli roli, ale také kvůli boji, který byl v podstatě pořád. Běhal jsem z hradu do bitvy a z bitvy do hradu, až jsem se úplně udundal, ale stálo to zato!


Janovští kušníci jako sólo.

Druhé "nej" bylo v MTZ(materiálně technickém zabezpečení). Totiž ještě než vůbec začala bitva, tak u mě stoupla do top ten veškerých dřeváren, kterých se se kdy účastnil. Každá strana měla ušitou vlastní vlaku podle historické předlohy(prý se s tím dělala Toril, tak smekám). Uprostřed bitevního pole byl rozcestník s dřevěnými značkami směrů do měst a hradů, včetně vyčíslených mil. Jako CP jsem dostal zadání mého questu na ohořelém pergamenu zapečetěném červeným pečetním voskem. No to mě dostalo! Navíc když jsem ho potom otevřel, bylo to v Aramejštině :O ! Dále bylo moudré to, že v každém městě nebo hradu byl jeho správce nebo obchodník a tak jsme nemuseli mít strach o věci, které jsme tam nechávali. Obchodovalo se s plátnem a vínem a obojí symbolizovali brikety, což rovněž považuji za dobrý nápad. Lepší než papírky nebo fáborky.


Kresčak. Nažhavené Francouské vojsko v čele s Karlem VII.

Velmi dobrý nápad byl, udělat v rámci strany jednotlivé oddíly: Francouští rytíři, pěšáci "Fem le France", Janovští střelci z kuše, Wellští lučištníci... Parádní pak bylo šikování oddílů před bitvou, uvítací salvy lukostřelců a kušařů, organizovaný útok: nejdřív jízda potom pěší. No prostě slast. V tomto se mi velmi líbila bitva u Křesčaku.


Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ!: Jirka, Ondra, Vítek, Rado

Rovněž mě překvapila moc kvalitní předherní příprava jednotlivých učastníků. Takže jsme díky Zakovi mohli vidět kušařský oddíl v akci, díky Žakovi jízdní oddíl s dlouhými kopími, díký Radově družině Jana Lucemburského skutečné varkoče s Českým lvem a žluté výstřižky tvaru lilie zdobili každého francouze. Dále mě dost překvapilo, když mi jeden mrtvý angličan předal lejstro podle kterého, jsem si mohl nárokovat pozemek i s hospodářstvím kdesi ve Skotsku. Drobnost ale potěší(lejstro mi pak odcizily markytánky, grrrr :o)


Fém le France v předu a kušníci v zádu, trénink před bitvou.

Přestože se hodně bojovalo, tak v pozadí probíhali malé příběhy jednotlivých postav. Ty jste mohli minout a nijak to hru nezvrátilo, ale mohli jste se připojit a byly jste obohaceni. Nechyběl osobní příběh Jana Lucemburského, který padl slepý u Kresčaku po výroku: "Toho bohdá nebude, aby Český král z boje utíkal". Intriky katolických duchovních, kterým šlo jako vždy o moc(a upálení Johanky!). Můj příběh, kdy se ze mě v průběhu bitvy stával stále větší pochybovač, introuš a který v konečné fázi byl schopen položit život, aby zachránil Johanku z Arku.

Jako zdařilou vidím také závěrečnou bitvu, která měla rovněž kouzlo prvních hecovacích šípů a na druhý pokus byla i domluvená probíhačka(neutvoří se řady, ale strany se promísí).

Večerní pohoštění z kapsy organizátorů udělalo hezkou tečku za výbornou akci. Zde ale začnu být trochu kritický: možná, že levné čůčo ve velkém, zní jako "hodně zábavy pro hodně lidí", ale podle mě se většina lidí spokojí příjemným sdílením zážitků a zazpívání si písniček než s opileckým řvaním a zapíjením vzpomínek... O půlnoci mě bylo jasné, že s některými lidmi skončila sranda, protože jsem jim už nerozuměl.

Dále si dovolím být kritický v pár dalších věcech, Zoro to snad skousne a možná mi i odpustí :o) Systém obchodování byl dobře navržen jako koncept, ale špatně vsazen do hry a špatně použít. Totiž proti karavanám a obchodování na bitvách vůbec nejsem. Štvou mě ale dvě věci: když se výhoda v rozjetém obchodu neprojeví už v bitvě(ale např. až v závěrečce nebo dokonce až po hře při sčítání bodů). Když jsem se Jewane ptal jak je to možné, že vyhráli Skoti, tak mi odpověděla: "Teté pořád běhal a obchodoval". To je sice pěkné, ale já jsem taky běhal, šermoval o život, velel pěším oddílům, neprohrál jedinou bitvu. Všichni moji muži(no vlastně ženy :) dřely jako koně, ale ... Teté se snažil. Není v tom žádná zášť, ale je mi tak trochu líto hráčů z naší strany, kteří v boji potili krev, zatímco někde ve Francii pobíhal jeden Skot a měnil brikety za podložky(peníze). Myslím, že dřevárna je především o boji a tak si myslím, že by odchod měl být vždy minoritní záležitostí, která se musí projevovat rovnou v bitvě. Když je někdo bohatý, ať je to vidět - že má navrch a ať i ostatní strany můžou uznat, že obchodovat má cenu.

Tak to jsem si poplakal a teď bych se vrhl na druhou věc co mám na srdci. Tou je "kopr" uprostřed hry. Nevím jestli jste si toho všimli, ale asi tak uprostřed každé hry se vždy kopří. Lidi snědí svačiny a nikomu se nic nechce. Přemýšlel jsem co s tím. Nejlepší je asi s tím počítat, a udělat questy tak, aby v tomto čase mohli lidi trochu odpočinout, vládci si rozmyslet další kroky nebo udělat setkání vládců a CP a domluvit se na dalším postupu, zhodnotit hru a stav stran a případně upravit počty nebo vypustit/pozměnit nějaké questy.

Jinak osobně bych vládce strany asi dělat nechtěl, protože jak jsem viděl Drirra a Erriksona, tak toho měli na vrch hlavy. Zvláště když se nedařilo.

Dalším problémkem, byla velká koncentrace zkušených šermířů na straně Francie a koncentrace nováčků na straně Anglie. Pro příště bude lepší si toto více ohlídat a případně vyrovnat síly větším počtem hráčů na slabší straně. Totiž ani tkzv. hasiči nepoměru - G.U.S.T.O. - Gimliho úderná skupina totálního oloupení, nestačily na vyrovnání stran.


Korunovace Dauphina Karela VII. na krále; Drirr v sedmém nebi

Cekově bitvu hodnotím jako velmi dobrou. Zoro a Potkani nasadili laťku tak vysoko, že se skoro bojím toho, co lidi budou čekat od Mellongardu III. Ale to je dobře. Akce rozhodně potvrdila, že tady ve Východních Čechách nejsme žádná másla. Děkuji všem, kteří se podíleli na organizaci, hráčů, CP a hlavně Zorovi, kterému teď přeji příjemnou přípravu na maturitu.

Zde jsem popsal takový malý střípek z bitvy, viděný mou postavou takže:

Geoffre de Albinay: Johanku už stříhají

Otočil jsem se tázavě na krále Daulphina, očekávaje jeho výrok. V pozadí se zatím houfovalo Francouské a Skotské vojsko. Lační po odvetě za vypleněná města...

Naproti nim, v bránách Remeše, je z pod helmic pozorovalo stovky nenávistných očí Angličanů. Vyděšených, ale odhodlaných. Ve městě se už tvořila hranice pro pannu Orleánskou - Johanku z Arku.

Johanka nebo korunovace? Ústup nebo útok?

Pohlédl jsem na naše řady zatímco se král rozmýšlel. Takto nabroušené vojsko se sotva spokojí z ústupem. Jsou to muži toužící po žáru boje.

Král se obrací k nim a ptá se "Co chce lid?"

"Útok!" odpoví skoro souhlasně lid.

Jen pár lidí se zdržuje křiku a rozhlíží se kolem sebe.

"Ale co Johanka, vždyť jí upálí!" Křičím na dav, ale můj hlas se ztrácí v posměšných poznámkách Skotů. Posměšných poznámkách ohledně Panny. Začínám nepříčetně zuřit a chytám jednoho Skota za rameno:

"Co jsi to řekl?!", ale ostatní se smějí. Tasím meč...

V ten okamžik se rozlétne po bojišti králův hlas: "Útok!!!" Zmateně se rozhlížím. Co se to děje? Kolem mě probíhají Skoti a Francouzi. Vždyť jí upálí!

Vrhám se do boje s nimi s řevem: "Zachraňte Johanku!".

V první řadě, společně s mými nejvěrnějšími. Tanec ostří. Tlačíme je, ale odpor je silný. Jako by se nám bojem vysmívali. "Nestihnete to, Johanka je už na hranici."

Klestím si cestu za cenu obrovského úsilí. Angličané padají. V tom se přede mnou zjevuje anglický král Edvard III se svým štítem. Meče se bleskově míhají v skoro nekonečné výměně. Nechápu, že ještě stojím na nohou. Král je ale po chvíli naštěstí přemožen naší přesilou. V vbíháme do Remeše, ale ...

Uprostřed náměstí je už jen černá hranice, z které stoupá smutný dým...

(Fotky pořídila Anetka Sýkorová)

Kristus byl vzkříšen!

Velikonoční zastavení

Velikonoce jsou nejstarším zachovaným svátkem vůbec. Co se vlastně slaví?


Izrael v Egyptě - zachyceno na papirech.

Za prvé: Izraelci jako otroci v egyptské zemi zabili jednoročního beránka bez vady. Snědli ho celého a potřeli si jeho krví veřeje dveří i práh. To bylo znamením pro Hospodina, aby ten dům pominul a nezabil vše prvorozené v tomto domě. Izrael vyšel z Egypta(asi 1211 před Kristem, to značí 3218 let slavení velikonocí). Bůh vztaženou pravicí vyvedl svůj lid z otroctví faraóna - krutovládce, nemilosrdného pána a vraha Izraelských nemluvňat. Vyvedl je rákosovým mořem, které se před Izraelem rozestoupilo. Ten bezpečně prošel, ale faraonovu armádu moře pohltilo a zahubilo.


Pojetí vzkříšení Krista z 16 st.

Za druhé: Lidé jako otroci satana, zabili třiceti-tříletého Krista, který byl bez hříchu. Zabili ho docela a přitom jeho krev tekla za jejich hříchy. Byla prolita pro nepravosti celého světa - minulé i budoucí, aby se každý mohl touto krví potřít(přijmout, že Kristus za něj zástupně zemřel). To je znamením pro Hospodina, aby toho člověka v Den soudu pominul - nesoudil. Člověk byl zachráněn ze smrti. Bůh vztaženou pravicí vyvedl svůj lid z otroctví satana, krutovládce a nemilosrdného pána. Vyvedl je se znamením křtu vodou, ale satanovu armádu, která jej stíhala, zničil a odsoudil.

Sledujete také tu užasnou paralelu Izraele jako fyzického a historického předobrazu duchovního fenoménu Kristovi církve?(pod slovem "církev" nemám na mysli žádnou instituci, ale společenstvo svatých[pod slovem "svatých" nemám na mysli udělovaný titul, ale člověka očištěného v krvi Beránkově = Kristově = Mesiášově. Svatý není svatým kvůli vlastní skvělosti, ale kvůli Boží milosti - zadarmo a nepochopitelně.])

Otázky ohledně vzkříšení Krista

Kristus byl vzkříšen! "A nebyl polomrtvý?", "Neprodělal jen klinickou smrt?" "Nevysnili si to všechno jeho učedníci?", "Není to celé podvrh apoštolů?".

Kristus byl vzkříšen a mám pro to hned několik argumentů: Hlavním z nich je faktická a nepopiratelná skutečnost, kterou je reakce učedníků po jeho smrti - schovávání se tajně po domech ze strachu před nenávisti židů, ze strachu, že jejich učitel, se kterým strávili poslední tři roky(za kterého byli schopni položit život) byl zabit. Je konec všemu. Půjdou domů zase chytat ryby? Ale vždyť je všude znají a rodiny opustili. Beznaděj.

A reakce stejných lidí tři dny později: 

  ...potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma,
  byli stále v chrámě a chválili Boha.(Lukáš 24, 53 a 54)

(Ano, cituji z bible jako nevěrohodnějšího pramene těchto událostí, kterým jistě je.[a v tom se odkazuji na výsledky vnější a vnitřní historické věrohodnosti Písma, kterou potvrdili mnozí povolanější lidé než já.] A pokud ani to není pro tebe argument, tak fakt existence církve potvrzuje velké duchovní hnutí křesťanů v začátku letopočtu.)

Co v Lukášovi čteme?: Konec skrývání a veřejná chvála Boha, naděje a víra. To není reakce bláznů. Vždyť jich bylo více jak 300, kteří Krista po vzkříšení viděli.

To není reakce podvodníků. Vždyť ti by těžko věrohodně sehráli podvod, kdy by více jak třista podvodníků chodilo pravidelně z různých částí Izraele hlásit, že viděli Krista vzkříšeného. Také těžko věřit, že by se pro tento podvod nechávali bičovat, trpěli vězení, nechávali se kamenovat s podvodnou modlitbou na rtech: "Odpusť jim, neboť nevědí co činí." Také by bylo s podivem, proč by takovýto podvod těch třista lidí provedlo. Kvůli penězům? Ale kdež, vždyť veškeré dary byly dobrovolné. Sláva? Ano - sláva pronásledované sekty. Život v tísni a mučednictví.

To není reakce na polomrtvého člověka, který se právě vypotácel z hrobu. Těžko uvěřit v Boží moc a zázrak vzkříšení při pohledu na člověka, na kterém ještě lpí rány kříže, boule, modřiny a kterého jímá mdloba.

Další důkazy

Kristus byl vzkříšen! Lee Strobel novinář zabývající se soudními spory se jako atheista pokusil dokázat, že Kristus z mrtvých nevstal. Zasvětil tomu velmi mnoho času a prostředků. Prodělal mnoho interview s mnohými znalci a akademiky z oblasti historie a psychologie. Výsledkem jeho pátrání bylo, že uvěřil ve vzkříšeného Krista a stal se křesťanem. O svém hledání napsal knihu Kauza Kristus.

Kristus byl vzkříšen! V mém životě je Kristus vzkříšen, živý a jedná. Mluvím s ním. On mi odpovídá. Vede mě. Já se snažím podvolovat jeho slovu. Máme vztah, jako má syn a otec. Vztah lásky. Vztah není vysvětlitelný pokud neexistují dvě strany.

Kristus byl vzkříšen! Přítel a bratr Petr Kučera mi dnes(tj. velikonoční pondělí 2007) vyprávěl příběh, který se odehrál v gulagu. Komunisté zde převychovávali kněze, kazatele, pastory na atheimus. V sále budovy bylo narváno. Komunista dopřednášel svoje přesvědčivé argumenty proč nevěřit v Boha a proč je nutné a pokrokové se této myšlenky konečně vzdát. Nastalo ticho. Poté se jeden z posluchačů postavil a řekl nahlas "Christos vaschres!"(přel. Kristus byl vzkříšen). Nato vstal celý zbytek sálu a odpověděl "Va isto vaschres!"(přel. Zajisté byl vzkříšen).

Dvě verze reality

Pokud by Kristus nebyl vzkříšen, je moje víra nuzná, ubohá a já jsem v té nejpodlejší lži co kdy kdo vymyslel. Umřu a nic nebude. Moje děti zemřou a nic nebude. Jejich děti zemřou a nic nebude. Lidstvo se zahubí jedovatými plyny a nic nebude. Bude to smutný příběh.

Pokud ale Kristus vzkříšen byl, tak jsem Boží dítě, nebudu již souzen, mám nový život a to život věčný. Mám nové srdce. Mám nového Otce, zastánce a zachránce. Mám lásku a láska má mě. Země zanikne, ale Bůh stvoří novou - Nový Jeruzalém.

Závěr

Pokud by někdo točil celý můj život na kameru a pak si ho přehrál, pak by viděl že: Kristus byl vzkříšen! A já to s radostí dosvědšuji.

Manifest M6 http://www.m6.cz

Tento článek je drobné shrnutí mých myšlenek a sezbíraných výroků lidí točící se kolem LARP komunity. Ostatním radím nečíst.

Můj první kontakt s manifestem být zprostředkovaně přes Erriksona, v době kdy jsem byl ještě v Holandsku. Manifest se diskutoval na Moorconu 2006. Podle Eriksonova komentáře šlo o obecné vyhranění. Harcovníkům LARPu totiž asi vadí(stejně jako mě), že slovo LARP v sobě zahrnuje takové množství všech možných věcí, že i kluci, kteří jsi jdou zašermovat v sobotu na hodinku do lesa, říkají "Jdem na LARP."

Takže Jezevec z Court of Moravia svolal všechny možné lidi, o kterých věděl, že pro ně slovo LARP znamená hraní role na živo a jal se organizovat Manifest, který už je na světe. I já jsem pár větami při tvorbě přispěl do diskuze, ale pak mě odepřeli vstup, doufám že nedopatřením :)

Manifest M6 ve zkratce:

1. Každý účastník má vlastní roli

2. Hráč neztvárňuje sám sebe

3. Cíle postavy jsou oddělené od cílů hráče

4. Kostým neznamená roli

5. Organizátor do hry v jejím průběhu nezasahuje přímo

6. Všichni zúčastnění nesou zodpovědnost za hru

Slyšel jsem na tento Manifest dva vyhraněné názory: "Na nic" a "Super!". Osobně se klaním ke "Super!", přestože chápu argumenty strany "Na nic" - totiž že: "Tyhle pravidla jsou přece každému jasné!" "Vždyť ten text je o ničem!: "Je to snobismus.".

Zkusím teď obhájit tento manifest.

Za prvé si myslím, že tyto zásady každému jasné nejsou. Možná že pro organizátory LARPů a ostrílené hráče ano. Ale pro nováčka, který se dozví o akci na webových stránkách a nikoho nezná a nikdy nikde nebyl? Pro něho je M6 zásadní dokument, který ho uvede do základního obrazu: co od hry může čekat. Dále mě napadá trochu paralela s pravidly FAS.

Za druhé je to ochrana proti "blbcům". A to myslím ty lidi, kteří přijedou hru vyhrát, ať se děje co se děje. Jdou přes mrtvoly a na úkor práce organizátorů, kteří na hře potili krev jí zkazí bezohledným chováním. Ale pokud budete mít odkaz na dodržování manifestu: vždycky se na něj můžete odkázat a "blbce" vyprovodit z akce.

Za třetí to může být štempl zajištění kvality akce. To narážím na ten snobismus, ale nemusí to přece tak být. V zahraničí to funguje, ale čechovi se příčí jakékoliv škatulkování. Já osobně v tom vidím určitý potenciál, jak člověk pozná, jak organizátor akce bere vážně kvalitu roleplayingu jako klíčového prvku ve své hře.

Na závěr chci říci, že vítám jakékoliv snahy o zkvalitnění českého LARPu v oblasti roleplayingu a tento manifest je první malou vlašťovkou, kterou není dobré střílet vzduchovkou, ale naopak je dobré podpořit dobrou snahu.

Já osobně M6 hodlám podpořit.

Tradiční zimní Zorhajnská bitva 2007


Sangvinar

Těžko hledat v našem vychodočeském regionu větší ftipálky než jsou Zorhajnisti. Nedivte se proto, že se nebojí udělat bitvu v zimně s průměrnou účastí deseti lidí. Dvacátého čtvrtého února roku 2007 svůj pokus o vtip znovu opět uskutečnili. Nutno dodat, že úspěch byl veliký, alespoň jak to vidím já.


Zir a Stillet

Na Letohradském náměstí jsme se všichni nakonec sešli. Výčet účastníků následuje: Anett, Mája, Silvík, Toril(dorazila až v průběhu bitvy, čímž arci zvrátila poměr sil), Jewane, Sangvinar, Stillet, Fulgor, Shogun, Lejdy, Zak, Kop, Zir, Malý John, Drizt a dva další kluci jejichž jména jsme ke své hanbě zapomenul. Bojovalo se o území ledové královny(Jewane), které obývali skřítkové a kterého se chtěla zmocnit bahenní čarodějnice(Fulgor) se svými obry. Měl jsem tu čest být dvorním šaškem na dvoře ledové královny.


Zak a Kop

Pravidla byla 4 životy pro skřítky a 5 životů pro obry FAS. Výjimku tvořili Zak s Kopem, kteří hráli dvouhlavého obra s deseti životy a bahenní čarodějnice, která byla nesmrtelná. Dále velmi dokonalý byl systém oživování. Každý skřítek měl strom, který když jako mrtvola na minutu objal, tak byl znovu živ. Obři to měli obdobné, ale místo objímání stromů se rochnili v bahně nebo listí.


Silvík

Sangvinar při výkladu pravidel podtrhl, že to bude především o rólplejingu. A bylo. Už dlouho jsem si tak nezablbnul. Motivace bylo dost. Hra totiž neměla žádné kvesty ani podobné vymoženosti a tak podle hesla "udělej si sám" každý vymýšlel pětiminutové zápletky jako: unést čarodějnici a ukradnout jí její kouzelnou záchodovou štětku, zmrazit zemi, aby se obři na území ledové královny nemohli oživovat v bahně, trik se zavřením očí, aby všichni obři naráz zmizeli(pozn. nezafungoval), vyjednávání atd... Dynamice hry jistě pak přidalo, že herní území mělo jen dvacet metrů. Bitva neskončila závěrečkou - ale obědem, bez jednoznačného výherce.


Shogun a mladá krev

Dále na řadu přišla hra o vlajky a ragby. Při obou hrách byla vidět jistota organizátorů s jejich nastavením a pravidly. Hra o vlajky skončila jedna - nula pro tým na kopci(pozn. můj tým). Ragby bylo drsné, občas až brutální, ale neuvěřitelně zábavné. Musím vyzdvihnout především nasazení Toril, kterou nebylo možné počítat silově jako holku, protože pakliže pet flašku chytla, tak jí už nepustila a to dokonce někdy ani svým spoluhráčům! Nakonec se přece jen konala hromadná bitva. Nejdřív čepičáři proti nečepičářům, poté brýlaři proti nebrýlařům pak jsme dali zástupovku(což je opak řadovky) a nakonec mečaři proti nemečařům.


Záda Toril po Ragby

Poté jsme se rozloučili s Shogůnem, Zirem, Toril, Drizztem a těmi dvěma kluky co nevím jejich jména a odjeli obýt Kamelot, nacházející se v Kunvaldu(ach, víska to zaslíbená). Moje první dojmy z Kamelotu jsou fenomenálně pozitivní, neboť jsem milovník starých věcí, které by každý jiný vyhodil. A těch je v Kamelotu požehnaně. Zatopili jsme si, najedli jsme se, pokecali jsme si o textových editorech, klávesnicích, Macích atd. - prostě klasické rozhovory IT šílenců. Pak jsme si dali Kryla na kytaru, což já moc rád. A nejvíc jsem byl rád a překvapený, když už mě to samotnému přišlo blbé, že "pořád Kryl", tak jsem nabídl Nohavicu a od Zaka se ozvalo: "Nohavicu ne, dej Kryla". Navíc mě Sangvinar pořád povzbuzoval potleskem, ale u Zorhajnu nikdy člověk neví... I tak mě to potěšilo. Nakonec jsme si zahráli na schovku a sjeli schodiště na saních, což jsou prý dvě neodolatelné Kamelotské delikatesy. Mňam.


Kryl, kytara Stillet a já.

Celkově celou bitvu hodnotím jako za jednu z nejlepších za poslední roky. Kam se hrabe BPAčko to se nedá srovnávat... Přes takřka minimální organizační námahu se povedlo udělat výbornou akci a mám-li být upřímný, tak lví podíl na tom mají ti prostí účastníci, lidi kteří jsou pro každou srandu a chápou pravidlo "vše pro hru" a "vše pro ostatní". Moc děkuju všem účastníkům, bylo mi potěšením a radostí s vámi pobýt. Osobně podporuji takovéto lokální malé akce a tato mi byla tím vysněným příkladem. Dávám pět hvězdiček z pěti, i když je mi jasné, že hodnocení je čistě subjektivní.

Nahoru k obsahu

Libí se vám obsah stránek? Máte připomínky? Budu vděčný za každý váš názor do knihy hostů.?