Partnerské vztahy s nevěřícími z pohledu Písma
Q: Mám jednu sestru, která si vzala nevěřícího kluka. On se o ní stará opravdu moc hezky, respektuje její víru a dokonce jí pomáhá na přípravách mládeže u nás ve sboru! A je hrozně milý, dokonce mu vůbec nevadí, že ona chodí v neděli dopoledne na shromáždění!
Stejně by mě ale zajímalo, jak se na celou věc kouká Bible jako celek. Sice jsem jí už celou četla, ale příjde mě že v této věci nejsem příliš moudrá.
A: Tuto otázku jsem si před nějakou dobou pokládál a chystal se do toho opřít. Když jsem ale usedl k počítači, zjistil jsem že mi došel mail od Tomáše Kolmana, který v něm dával odkaz na na jeho bakalářskou práci: Partnerské vztahy s nevěřícími(formát pdf, 48 stran).
Zajásal jsem a prostudoval jsem tu práci a se svolením autora, jsem provedl malý stručný výtah, kde najdete hlavně místa v Písmu, které se k problému vztahují, a pár nejsilnějších vět z Pavlovi práce, které mi přišli výstižné. Zde je a ztotožňuju se s přáním Pavla: Ať slouží dobře!
(Souhlasím, že příspěvek je dlouhý, ale myslím, že se jedná o tak závažnou věc, že je potřeba jít do hloubky.)
Obsah: (skryj)
1. Předmluva
Jako snad každý křesťan jsem i já slyšel příběhy o lidech, kteří přišli ke Kristu skrze vztah s křesťanem. A některé takové páry také osobně znám. Ale mnohem víc příběhů, kdy křesťané chodili s nevěřícími, happy endem neskončilo, spíš naopak.
Před pár lety mi jednoho dne přišla SMS od holky, která patřila do naší mládeže. Tou dobou chodila s nevěřícím klukem a prožívala různé těžkosti, ale to, co mi napsala jsem vůbec nečekal. Psala, že Bůh jí nikdy v ničem nepomohl a že ona ani nikdy nebyla křesťanka. Vzdala to. A já nedokázal nic jiného než kleknout, brečet a modlit se za ní. Věděl jsem, že BYLA křesťanka, věděl jsem, jak jí záleželo na Bohu a jak bojovala se svými problémy. A vědomí, že "odešla", mě zlomilo.
Pokusíme se prostudovat biblické pasáže Starého i Nového zákona, které mohou být přínosné pro nalezení biblické odpovědi, i když se v některých případech nebudou těmito vztahy přímo zabývat. Starý zákon rozdělíme do 4 období a budeme sledovat postupný vývoj pohledu na tuto otázku. Posoudíme také, jestli je učení Starého zákona totožné s učením Nového zákona a popřípadě v čem se liší. Ze všech těchto pasáží se pak pokusíme vyvodit závěry platné pro dnešní dobu a v reflexi shrnout všechny důležité principy a důsledky pro život křesťanů.
Zatímco tedy v NZ se řeší otázka toho, jestli je pro křesťany přijatelné ženit se a vdávat za ty, kteří Krista nepřijali, ve SZ jde o otázku partnerství s lidmi z jiných národů. Ve skutečnosti je to ale stejný princip - tato otázka se vždy souhrně týká lidí, kteří nenáleží k Božímu lidu. V NZ je Božím lidem církev, ve SZ jím byl Izrael jako národ. Nemůžeme proto tvrdit, že by někdo byl "zavržen" jen na základě svého původu - vždy tím prvořadým byla víra, nebo chceme-li to, koho daný člověk uctíval.
2. Před Zákonem
Řešit otázku manželství mezi těmi, kdo Bohu patřili a kdo ne, je tak před Abrahamem nemožné a ještě i nějakou dobu po něm značně problematické. Těžko tak z počátků Božího lidu budeme moct vyvozovat nějaké konkrétní závěry. I přesto ale můžeme vidět "vzorec" příčin, následků a vedlejších souvislostí, který pozdějším Božím příkazům a biblickým principům dodá na důrazu.
2.1 Izák a Rebeka (Genesis 24)
Izák je tak první osobou v Bibli, u které se řeší otázka vhodného partnera. Přestože nemáme nikde v Bibli zmínku o tom, že by Abraham dostal od Hospodina nějaké instrukce, trvá na tom, že onou ženou nesmí být Kenánka. Byl si vědom velkého rozdílu mezi ním (včetně jeho rodiny) a okolním národem. Abrahamovi příbuzní byli Semity... a stále si udržovali znalost o pravém Bohu a úctu vůči němu a jeho vůli. Abraham odmítá možnost spříznit svého syna s lidmi, kteří neuctívají Hospodina.
2.2 Ezau a Jákob (Genesis 26:34-35, 28:6-9; Genesis 27:42-28:5)
Ezau si bere dvě chetejské ženy a z popisu Bible můžeme vidět, že to nebyla dobrá volba. Stejně jako jeho nevlastní strýc Izmael i on (jeho potomstvo) se později staví proti Izraelskému národu (Ezau je praotcem Edómu - Genesis 36:8) a tím i proti Bohu.
U Jákoba je situace značně odlišná. Znovu nám tu tak vystupuje do popředí výjimečnost a dokonce exkluzivita Abrahamovy rodiny - manželky všech patriotů pocházely právě z ní.
2.3 Dína (Genesis 34)
Dína - dcera Izraelova - byla znásilněna Šekemem, synem Chivejce Chámora. Ten si ji ale natolik zamiloval, že se rozhodl vzít si ji za ženu a přistoupit na jakýkoliv požadavek, který by mu Jákob a jeho synové stanovili. Tímto požadavkem se stala obřízka všech mužů z města (Genesis 34:14-16). Jákob s tímto požadavkem souhlasil!
2.4 Juda (Genesis 38)
Všichni předchozí partriarchové dali synům, kterých se týkalo zaslíbení, pokyny ohledně výběru manželky. Jákob to ale neudělal a Juda si vzal dceru kenánského Šůy. Nikde v Bibli tento fakt sice není hodnocen ani odsuzován, ale z pokračování příběhu vidíme, že Juda často jedná špatně. Jeho první syn Ér umírá, protože byl v Hospodinových očích zlý (Genesis 38:7), druhý syn umírá, protože není ochoten splnit švagrovské právo vůči vdově po Érovi - Tamaře, a Juda sám se nakonec vzpírá švagrovskému právu tím, že třetího syna už za Támar neprovdá.
Sám pak končí jako smilník, kdy přichází k domělé prostitutce, ve skutečnosti převlečené Támar, a pokrytec, který její stejný přečin chce potrestat smrtí. Vidíme tedy, že v jeho jednání a i v jeho rodině je spousta věcí hříšných a Bohu odporných.
Nakolik to souvisí s ženou z kenánského lidu můžeme těžko posoudit (byť na syny těžko mohla nemít vliv), ale znovu vidíme, že takovéto vztahy se vyskytovaly u lidí, kteří ve svém duchovním životě neměli vše v pořádku.
2.5 Josef (Genesis 41:45)
Můžeme tedy vidět, jak ženou jedné z nejkladnějších aBohu nejvěrnějších postav celého SZ se stává s největší pravděpodobností dcera modlářského kněze.
První a hlavní věc, kterou si musíme uvědomit, je fakt, že on si svou manželsku nevybral.
Dále je možné, že Asenat před sňatkem s Josefem jeho víru přijala též. Každopádně Josefova víra a jednání nebylo manželstvím s ní nijak ovlivněno.
3. Požadavky zákona
3.1 Exodus 34:15-16
Měj se na pozoru, abys nevstoupil do smlouvy s obyvateli té země! Když půjdou smilnit za svými bohy a přinášet svým bohům oběti, pozvou tě, abys jedl z jejich obětí. Když pak z jejich dcer vybereš manželky svým synům, půjdou jejich dcery smilnit za svými bohy a svedou tvé syny, aby šli smilnit za jejich bohy. (NBK)
3.2 Deuteronomium 7:1-4
Až tě Hospodin, tvůj Bůh, uvede do země, kterou přicházíš obsadit, vytlačí před tebou početné národy: Chetity, Girgašejce, Emorejce, Kananejce, Perizejce, Hivejce a Jebusejce - sedm národů větších a mocnějších, než jsi ty. Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá, abys je pobil, a tak je vyhladíš jako proklaté. Neuzavřeš s nimi smlouvu a nesmiluješ se nad nimi. Nespřízníš se s nimi - nedáš svou dceru jejich synovi ani nevezmeš jejich dceru pro svého syna. To by pak tvé potomky odvrátilo ke službě cizím bohům. Hospodin by proti vám vzplanul hněvem a rychle by tě vyhladil. (NBK)
3.3 Deuteronomium 21:10-14
Když vytáhneš do boje proti svým nepřátelům a Hospodin, tvůj Bůh, ti je vydá do rukou a ty zajmeš zajatce a spatříš mezi zajatci ženu krásné postavy, přilneš k ní a budeš si ji chtít vzít za ženu, přivedeš ji do svého domu. Ať si oholí hlavu a ostříhá nehty a odloží svůj plášť, v němž byla zajata, a zůstane v tvém domě. Po dobu jednoho měsíce bude oplakávat svého otce a svou matku. Potom k ní smíš vejít, budeš jejím manželem a ona bude tvou ženou. Jestliže se ti pak znelíbí, propustíš ji a bude volná. Nesmíš ji prodat za stříbro ani s ní hrubě zacházet, poté co jsi ji ponížil."
Sporná pasáž: otrokyně museli přijmout víru svého nového pána; tvrdost srdce; vnést do pobitevní krutosti řád; ženy, které zbyli by měli jinak zlý osud, nikdo se jich neujmul.
4. Před exilem
4.1 Odpad k Baal-peorovi (Numeri 25)
Když Izrael pobýval v Šitímu, začal lid smilnit s Moábkami. Zvaly totiž lid k obětním hodům svého božstva a lid hodoval a klaněl se jejich božstvu. Tak se Izrael spřáhl s Baal-peórem. Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem. I řekl Hospodin Mojžíšovi: "Vezmi všechny představitele lidu a dej jim na slunci zpřerážet údy kvůli Hospodinu, ať se Hospodinův planoucí hněv odvrátí od Izraele." Mojžíš tedy izraelským soudcům řekl: "Pobijte každý ze svých mužů ty, kdo se spřáhli s Baal-peórem." (Mumeri 25, 1-5)
Obrovská závažnost aktu mísení se s pronárody.
4.2 Rachab (Jozue 2 a 6)
Rachab, přestože patřila do jednoho ze zakázaných kmenů, je v Novém zákoně příkladem víry. Je jedním z tzv. proselytů, tedy pohanů obrácených na židovství.
Její příběh ukazuje, že kdokoliv se chtěl stát součástí Izraelského národa včetně jeho náboženství, tu měl možnost a zároveň, že důvodem k zákazu manželství s těmito národy v žádném případě nebyl původ či národnost, ale pouze nebezpečí plynoucí z jejich náboženství.
4.3 Jozuovo varování (Jozue 23:7.12-13)
Nesmíte se mísit s těmito pronárody, jejichž zbytky jsou mezi vámi... Jestliže však přece odpadnete a přimknete se ke zbytku těch pronárodů, které ještě zbyly mezi vámi, a jestliže se s nimi spřízníte sňatkem a budete se mísit s nimi a oni s vámi, tedy jistotně vězte, že Hospodin, váš Bůh, už před vámi ty pronárody nevyžene. Stanou se vám osidlem a léčkou, karabáčem na vašich bocích a trny v očích, dokud nevymizíte z této dobré země, kterou vám dal Hospodin, váš Bůh."
4.4 Samson (Soudců 14 a 16)
Ženy jsou jeho velkou slabinou. Neřídil se ani Božím nařízením, ani radami a domlouváním svých rodičů (to nám opět ukazuje, že názory Izraelců na manželství s pohany byly odmítavé, vždyť šlo přece o "neobřezance"), ale rozhodl se oženit s Pelištejkou. Veškeré napomínání odmítá slovy "ona je v mých očích ta pravá". Vyjadřuje tak vlastně postoj, že sám ví nejlépe, co je pro něj to správné, a že radami lidí okolo a Božím nařízením se řídit nemusí.
4.5 Rút
Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem (Rút 1:16)
Rút se svobodně rozhodla nejen doprovázet Noemi zpět na základě vzájemné blízkosti, ale také přijmout její lid, její náboženství a vše s tím spojené.
4.6 Šalamoun (1. Královská 3:1; 11)
Nejmoudřejší muž na světe, pomazaný král. I takovýto muž nakonec od Boha odpadá a stává se z něj modlář uctívající množství různých bohů, protože si začal brát ženy z cizích národů (Egypťané, Moábci, Amónci, Edómci, Sidóňané a Chetejci - 1. Královská 11:1).
Znovu čteme, že Boží příkaz kdysi zněl "jistě by..." - znovu máme potvrzení toho, že z Božího pohledu neodvratným následkem partnerství s cizími národy bylo odpadnutí.
4.7 Achab
Podle 1. Královské 16:31 byla Jezábel Sidóňankou a podle 18:19 silně podporovala kult Baala a Ašery a jejich proroky. Právě ona svedla Achaba k uctívání Baala a následným ohavnostem.
5. Exilní a poexilní doba
5.1 Jeremiaš
Stavějte domy a bydlete v nich, vysazujte zahrady a jezte jejich plody. Berte si ženy, ploďte syny a dcery. Berte ženy pro své syny, provdávejte své dcery za muže, ať rodí syny a dcery, rozmnožujte se tam, ať vás neubývá (Jeremjáš 29:5-6)
Jeremjáš píše: "Ať vás neubývá", jde mu o to, aby si Izraelci jako národ zachovali množství své populace a to by bylo těžko možné, pokud by se promísili s Babylóňany.
5.2 Ester (Ester 2)
Ester podobně jako kdysi Josef si ale svého manžela nevybrala sama, ba dokonce se ani nemohla vzepřít proti nastalé situaci, snad jen za cenu života. Nešlo tedy o její dobrovolné rozhodnutí a to samo nám brání používat její situaci jako příklad oprávněnosti vztahů s nevěřícími.
5.3 Ezdráše (Ezdráš 9-10)
Izraelský lid, ani kněží a levité, se neoddělili od národů zemí, páchají ohavnosti Kenaanců, Chetejců, Perizejců, Jebúsejců, Amónců, Moábců, Egypťanů a Emorejců. Berou sobě i svým synům za ženy jejich dcery. Tak se mísí svaté símě s národy zemí. Předáci a představenstvo v této zpronevěře vedou (Ezdráš 9:1-2)
Ezdráš to vše, bez ohledu na to, o jaké národy šlo, vyznává s obrovským zarmoucením jako porušení Božích příkazů a jako něco, co si zaslouží jeho trest (9:10-14).
Reakce lidu je okamžitá - Ezdrášovo jednání je usvědčuje z hříchu a sami ho žádají aby se pustil do nápravy. Výsledkem je slib všech, kteří za ženy měli cizinky, že je propustí.
5.4 Nehemjáše (Nehemjáš 10:31; 13:23-30a)
Je neslýchané, abyste prováděli takovou hanebnost, zrazovali našeho Boha a ženili se s cizinkami! (Nehemjáš 10:27; NBK)
5.5 Malachiáš (Malachiáš 2:11-12)
Věrolomně jedná Juda, ohavnost se páchá v Izraeli i v Jeruzalémě. Juda znesvěcuje svatyni, kterou Hospodin miluje, oženil se s dcerou cizího božstva. Každého, kdo se toho dopouští, vyhladí Hospodin z Jákobových stanů, bdícího i odpovídajícího, i toho, kdo přináší obětní dar Hospodinu zástupů.
6. Nový zákon
6.1 "Chce-li nevěřící odejít, ať odejde" (1. Korintským 7:12-16)
Ostatním pak říkám já, nikoli Pán: Má-li nějaký bratr nevěřící manželku a ta je ochotná s ním žít, ať ji neopouští. A žena, která má nevěřícího manžela a ten je ochoten s ní žít, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen svou manželkou a nevěřící žena je posvěcena svým mužem. Jinak by přece vaše děti byly nečisté, ale nyní jsou svaté. Jestliže však nevěřící [chce] odejít, ať odejde. Bratr ani sestra v takových případech nejsou otroky a Bůh nás povolal k pokoji. Vždyť jak víš, manželko, zda získáš svého muže? A jak víš, muži, zda získáš svou ženu? (NBK)
Cítíme, že církev (reprezentovaná v tomto případě korintským sborem) chápala nesoulad věřících a nevěřících lidí jako partnerů natolik, že uvažovala, zda by nově obrácení neměli tato manželství ukončit i za cenu rozvodu. Existovala totiž obava "některých křesťanů, že manželství s nevěřícím se rovná účasti v hříchu"[ROBERTSON, A. T. Word pictures in the New Testament, komentář k verši 1. Korinstkým 7:16]. Proto si těžko můžeme představit, že by s takovýmto postojem církev tolerovala a přijímala nové sňatky věřících s nevěřícími.
6.2 "Jen v Pánu" (1. Korintským 7:39)
Žena je vázána zákonem, dokud její muž žije. Pokud její muž zemře, je svobodná; může si vzít koho chce, ale pouze v Pánu (NBK)
Přestože je tento verš velice nenápadný, je jedním z nejjasnějších vyjádření NZ k našemu tématu. Ukazuje, že oprávněné manželství je pro křesťana pouze to, které je v Pánu - kdy i jeho protějšek patří Kristu.
6.3 "Nebuďte nerovně zapřaženi" (2. Korintským 6:14-18)
Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné? Jaká je jednota Božího chrámu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha, jak řekl sám Bůh: 'Budu v nich přebývat a chodit mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou můj lid.' Proto Hospodin praví: 'Vyjděte z jejich středu a oddělte se, nečistého se nedotýkejte, a přijmu vás.' 'Já pak budu váš Otec a vy mí synové a dcery, praví Všemohoucí Pán' (KMS)
Jeho příkaz zní: "Nespřahejte se s nevěřícími", nebo doslova "''nebuďte nerovně zapřaženi do jha s nevěřími''". Tento obraz se jhem pochází z Deuteronomia 22:10, kde Bůh přikazuje:
Nebudeš orat s volem a oslem zapřaženými spolu
a Pavel se tak vlastně snaží říct "netáhněte jho s nevěřícími, protože jsou jiný "druh" než vy."
Jho bylo nástrojem, krerým se dvě zvířata společně zapřahala buď k pluhu nebo vozu. Byla jím pevně spojená a nebylo možné, aby jedno šlo jedním směrem a druhé jiným. Cokoliv udělalo první, ovlivnilo nějakým způsobem i druhé a navzájem na sobě byla závislá. Mohli bychom říci, že tvořila jeden celek. A právě před takovýmto spojení s nevěřícími Pavel křesťany varuje - "''...jednoznačně zakazuje, aby se člověk "svázal" s nevěřícím v jakékoli záležitosti nebo vztahu, ve kterém by věřící byl ovlivněn nebo kontrolován nevěřícím''"[MAXEY, A. Unequally Yoked Together. Does 2 Corinthians Apply to Marriage, zveřejněno na http://www.gracecentered.com/unequally_yoked.htm].
Určitě tím nechce věřícím lidem zakázat přátelství s nevěřícími nebo spolupráci při pracovních a obchodních záležitostech. Ne každý vztah je přece pevným spojením - svázáním s druhým člověkem. Je ale mnoho vztahů, o kterých to platí, a manželství jedním z nich beze sporu je.
6.4 Obraz manželství pro popis vztahu Krista a církve (Efezským 5:31-33)
Pavel to, co je řečeno o manželství, používá k popisu vztahu mezi Kristem a církví. Píše:
'Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.' Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.
Pokud tento příklad obrátíme, pak by křesťanovo manželství mělo odrážet vzájemný vztah Krista a církve. A to není možné, pokud by jeho partnerem byl nevěřící člověk...
7. Etika a závěry
7.1 Důležitost postoje v chození s nevěřícími
Křesťanská etika není jen otázkou farizejského dodržování Božích přikázání, ale především otázkou srdce - postoje a motivů (Matouš 15:18-19). Právě tento fakt je dalším argumentem proti chození s nevěřícími.
Pokud víme, že Bůh si nepřeje manželství křesťanů s nespasenými lidmi, jak s nimi vůbec můžeme navazovat milostný vztah? Ve chvíli, kdy chodíme s někým, koho bychom si nikdy nemohli nebo dokonce ani nechtěli vzít, je to silně pokrytecké a neupřímné. V takovém případe není ve vztahu tím hlavním láska ("láska nejedná nečestně" - 1. Korintským 13:5) ale maximálně zamilovanost a často jen sobecké naplňování vlastních tuh a potřeb.
Výsledkem v takové situaci bude s největší pravděpodobností buď zranění jednoho či obou z nich, anebo ústupek ze strany křesťana, který nakonec do manželství vstoupí. Postoj před Bohem tak v žádném případě nemůže být v pořádku. Křesťanská etika a poslušnost neznamená jen dodržet přesné znění Božích zákonů, ale také žít v jejich smyslu. Není to zastavení se "těsně před hranicí", ''ale usilování o svatost ve všech oblastech našeho života''.
7.2 Ochrana před odpadnutím
Musíme si uvědomit, že jako tyto vztahy použili Moábci jako zbraň proti Izraeli, stejně i Satan si je může použít a používá proti křesťanům. Můžeme si tak být jistí, že Božím motivem tohoto zákazu je především láska.
7.3 Oddělenost Božího lidu
NZ stejně jako SZ zdůrazňuje oddělenost Božího lidu od nevěřících (pohanů). Ukazuje na jejich obrovskou rozdílnost a vyzývá křesťany, aby se od nevěřících odloučili (a to nejen v oblasti partnerských vztahů).
Křesťané totiž patří Bohu, zatímco nevěřící jsou stále "poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu" (Efezským 2:2b). Stali jsme se Božími dětmi, jeho dědici a máme v něm obrovská zaslíbení, což o nich neplatí, naopak (1. Janova 3:10). Vázat se takovým člověkem tak znamená vázat se s někým, kdo patří do "nepřátelského tábora", a "''kdokoliv si myslí, že na tom tak moc nezáleží... nepochopil, jak vážné je patřit Mesiáši''".
8. Nebezpečí a možné následky neposlušnosti
8.1 Narušení našeho vztahu s Bohem
Protože partnerské vztahy nejsou "jednorázovým skutkem" zůstává tato neposlušnost někdy i dlouhodobou a vědomou záležitostí. Bůh je sice vždy připraven nám odpustit a znovu s námi budovat vztah, pokud za ním v pokání přicházíme (1. Janova 1:9), ale například při chození by pokání znamenalo i ukončení vztahu.
A protože lidé manželství uzavírají obvykle až po nějaké době společné známosti, vstupuje do něj křesťan už s břememen dlouhodobého protivení se Boží vůli. To nevyhnutelně vede k negativním následkům pro jeho duchovní život, i když ho jinak partner nijak cíleně od Boha neodvádí.
Otázka potom tedy bude znít, jestli je naše láska k Bohu větší než naše láska ke člověku - který vztah je pro nás důležitější.
8.2 Odpadnutí od Boha
Nevěřící partneři sice obvykle proti naší víře přímo nevystupují, ale velice nenápadně působí podobně jako závaží na plavce. Z počátku ho nemusí vnímat nebo mít pocit, že nepředstavuje žádný velký problém. Postupně ho ale víc a víc stahuje pod hladinu. Je nutné si uvědomit, že nezáleží na tom, jak silní křesťané jsme - v této pozici nikdy nejsme v bezpečí a král Šalamoun je toho jasným příkladem.
Vztah s nevěřícím člověkem vždy přináší velké nebezpečí pro náš duchovní život a může končit až odpadnutím od Boha. Bůh před tímto nebezpečím ve SZ nejen varoval, ale dokonce ho prohlašoval za neodvratné. Toto nebezpečí trvá i nadále a vědomě se mu vystavovat by bylo velice nerozumné (Přísloví 22:3).
8.3 Negativní vliv
Nespasený partner nás může přimět jednat jinak, než bychom měli. Především svým (někdy i neviditelným a nevědomým) vlivem, protože stále platí, že "špatná společnost kazí dobré mravy" (1. Korintským 15:33).
Nejde ale jen o jejich vliv. Když Pavel mluví o výhodách toho být svobodný, píše že:
Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži. To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování (1. Korintským 7:34-35)
Pokud snaha zalíbit se, tedy změna v jednání, platí ve vztahu křesťanů, bude platit i ve vztahu s nevěřícími.
Křesťanova etika se tak každopádně dostává do složité situace. Je zde nenápadný, ale trvalý tlak ke kompromisům, který se často stává kamenem úrazu. Mimoto některá rozhodnutí se dostávají i mimo oblast naší kontroly a náš partner náš může proti naší vůli zatáhnout do věcí, které se protiví našemu svědomí.
8.4 Výchova dětí
Nabíledni :(
8.5 Ztráta požehnání z věřícího partnera
Nikdy nemůžeme očekávat, že by byl nevěřící schopen nám plně rozumět (1. Korintským 2:14), pochopit naše priority nebo se dokonce zapojit do jejich uskutečňování. Stejně tak nám nepomohou v našem duchovním životě, službě, nedostaneme od nich povzbuzení, zbožné rady, ani se nebudou modlit za naše problémy.
Dobrovolně se tak připravujeme o prvotní účel manželství - o pomoc nám rovnou a Boží záměr pro manželství odsouváme bokem.
8.6 Vnitřní nepokoj
"''Téměř všechny nerovně zapřažené manželky souhlasí, že největší bolestí (jejich) srdce... je trápení z vědomí, že když její manžel zemře, přejde do věčnosti bez Krista a už ho nikdy neuvidí''"[BERRY, J. Loving your husband into the faith, s. 79]
Může se dostavit i pocit duchovní osamocenosti, frustrace z rozdílných pohledů na život a nepochopení, výčitky svědomí z nevyhnutelných kompromisů, zahořklost nebo pocit selhání, že "můj partner stále ještě není spasený, protože něco dělám špatně". Bůh nás ale povolal k pokoji (1. Korintským 7:15), chce abychom měli jeho Boží pokoj a přitom v takovéto situaci sami sebe uvádíme do zcela protikladné pozice.
9. Praktické závěry pro jednotlivce
Pokud chce člověk Boha skutečně následovat, znamená to pro něj akceptovat jeho vůli a jeho nařízení a založit na nich svůj život (viz např. Lukáš 6:46). Nemůžeme se tak vyhnout závěru, že správnou reakcí spasených lidí je odmítnout možnost všech(!) milostných vztahů s nevěřícími.
Musíme být zároveň připraveni na to, že mohou přijít různé zkoušky a pokušení. A pokud v nich budou zapojené i city, nebudou nijak jednoduché. Je proto důležité udělat závazek teď raději než později.
Pokud už bylo uzavřeno manželství, pak je samozřejmě situace jiná a kromě případu smilstva (Matouš 5:32) by rozchod nebyl biblický. Přesto ale v tomto i předchozím případě velice záleží na opravdovém, upřímném pokání.
Ti, kteří se oženili či vdali a teprve poté uvěřili, mohou mít jistotu toho, že jejich manželství je jejich vírou posvěcené a nemusí ho ani opouštět, ani kvůli němu mít jakékoliv výčitky. Pokud ale nevěřící partner bude chtít odejít, mohou se rozvést.
10. Povinnosti křesťanských vedoucích
Učit křesťany znát Boha a budovat důvěru a lásku k němu Ježíš řekl:
Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo (Jan 14:23)
Právě láska k Bohu by měla být naším hlavním motivem dodržovat každé jeho přikázání a tak je tomu i v tomto případě.
Vztah s Bohem pro nás musí být důležitější než vztah s kýmkoliv jiným. To ale bude těžko možné, pokud nebudeme vědět, jaký Bůh vlastně je, pokud nebudeme znát celou hloubku jeho lásky k nám a motivy, které stojí za jeho zákazy. Byl to on sám, kdo kdysi řekl, že
není dobré člověku, aby člověk byl sám (Genesis 2:18)
a těžko by proto zakazoval nějaké partnerské vztahy, pokud by pro to neměl vážný důvod. Zároveň také potřebujeme vědět, že jsme pro něj natolik důležití, že se stará o každou oblast našeho života a tedy i o naše vztahy (viz příklad Izáka a Rebeky nebo Rút).
To nám pomůže Bohu důvěřovat i ve chvílích, kdy se pravý partner dlouho neobjevuje. Budeme vědět, že Bůh na nás nezapomněl, ale že jeho záměry jsou prozatím jiné.
11. Povinnosti křesťanských rodičů
Na příkladu Abrahama může vidět, že je důležité, aby rodiče pomohli svým dětem při výběru správného partnera. V naší době a kultuře samozřejmě není možné, aby je sami rodiče vybírali, přesto mohou mít na volbu svých potomků zcela zásadní vliv. Celoživotní výchovou mohou vybudovat pevné základy, na kterých budou moct jejich děti stát.
Ve chvíli, kdy už se ale někdo zamiluje, bývá pozdě - námitky Samsonových rodičů už nebyly nic platné. Pokud ale děti včas pochopí všechny důležité okolnosti, dokáží se snadněji vyhnout i jen možnosti zamilovat se. Povinnosti rodičů jsou takřka stejné jako povinnosti křesťanských vedoucích.
12. Bejbyho dodatek
Přes to vše co tu bylo řečeno, chci dodat, že Hospodin je nad našimi vztahy, je absolutně svrchovaný - Nad vztahy podle písma i proti písmu a že se kdekoliv může velmi smilovat - udělat zázrak: že věřící v sňatku s nevěřícím neodpadne nebo, že dokonce nevěřící pozná Boha a příjme ho do svého srdce.
To je útěcha a naděje pro ty, kteří už do toho spadli. Pro ostatní tu mám jeden citát, který jsem slyšel z úst Martina Horáka: "Kam nemůže ďábel, tam nasadí borku."
Petr Kadlec pro přátelé