Křesťanství - o čem vlastně je?
Q: O čem to tvoje křesťanství vůbec je? Nechápu jak někdo může dodržovat desatero, pořád se dokola modlit, číst bibli, chodit do kostela a dělat se sebe svatouška... to musí být dost nuda ne? :P
A: V mém osobním minulém životě, jsem měl o křesťanství dost iluzorní představy, tak spíše začnu tím o čem křesťanství není.
Křesťanství není o dodržování desatera
Desatero je pouze deset ze stovek Božích přikázání pro Jákobovo símě - Izrael. Není v bibli nijak zvlášť oddělené od ostatních zákonů ani jinak zvýrazněno, že by měli nějakou větší váhu než ostatní. Toto zvýraznění desatera udělala až tradice. (pozn. když se Ježíše ptali které přikázání je největší, tak jim konkrétně odpověděl, ale překvapivě se toto přikázání nenachází v desateru. viz. Matouš 22:36 až 40)
Při pobytu v Holandsku jsem měl možnost jednomu spoluhráči z volejbalu říci, že jsem Křesťan , na což mi odpověděl, že je to správné a chvályhodné dodržovat desatero a že se mu ty principy samotnému líbí. Trochu nevěřícně jsem na něho koukal a snažil se mu vysvětlit, že o tom křesťanství není, že je o Kristu a ne o dodržování zákonů. Jako by neslyšel.
Já osobně ani pořádně nevím co v desateru je a nedokázal bych si na celé vzpomenout. Co se asi člověku vždy dostane na mysl je: nezabiješ, nepokradeš, nesesmilníš, nebudeš dychtit atd...
Ale co třeba hned první přikázání?
Nebudeš mít jiného boha mimo mne. (Exodus 20:2)
To asi můj volejbalový kolega na mysli neměl, protože byl zatvrzelý ateista. To by totiž přiznal, že "správné a chvályhodné" to, že jeho Bůh a Pán bude jedině Hospodin, který ho vyvedl ze země Egyptské.
Desatero je velmi dobrý ukazatel směru v životě každého člověka, přestože není větší nebo menší než jiná přikázání.
Křesťanství tedy není o dodržování desatera ani žádných jiných zákonů, protože žádný člověk není schopen všechny tyto zákony naplnit. Laťka je příliš vysoko. Pavel z Tarsu to potvrzuje
Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: 'Spravedlivý bude živ z víry.' (Galatským 3:11)
Křesťanství není o chození v neděli do kostela či jiné budovy.
U tohoto se snad ani nebudeme zastavovat, jen snad uvedu, že toto byl můj názor po dlouhá léta. Často se takto křesťané poznají, ale tak by to být nemělo. Chození v neděli kamkoliv kde se zračí háv duchovnosti z člověka křesťana nedělá. Tím ovšem neříkám, že to je špatná věc, avšak křesťanství o tomhle není.
Jakže poznáme křesťany? Kristus říká:
Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým." (Jan 13:34 a 35)
Křesťanství není o víře v existenci Boha
Možná to někoho zaskočí: Víra v Boží existenci nikoho nezachrání a neudělá křesťanem. Jakub říká:
Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.(Jakub 2:19)
Otázka není jestli "Bůh je" a myslím, že každý poctivě hledající člověk existenci Boha nakonec uzná. Důležité pro nás ale je: křesťanství není o věření, že Bůh je.
Křesťanství není o modlitbě, čtení bible, charitě ani o konání dobrých skutků
To je jen konstatování. Ani jedna z věcí kterou jsem v tomto nadpisu uvedl není jádrem křesťanství. Totiž to vše co jsme si do této chvíle uvedli, jsou pouze ovoce stromu(důsledek), nikoliv strom sám(příčina).
O čem to tedy je!?
Slovo "křesťan" vzniklo původně jako polohanlivá nadávka, která vznikla takto:
A když ho nalezl[Barnabáš], vzal ho[Pavla z Tarsu] s sebou do Antiochie. Pracovali spolu v tamější církvi po celý rok a vyučovali velké množství lidí; a právě v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany. (Skutky apoštolů 11:26)
Podstatné na tom, je slovo učedníci. Dnes už se slovo "učedník" příliš nepoužívá, ale ještě tak před dvě stě lety ho lidé velmi dobře znali. Pokud jste se chtěli naučit nějakému řemeslu, poprosili jste mistra(například ševce) o to býti jeho učedníkem. On vás mohl přijmout nebo odmítnout. Pokud jste byly přijati, nastěhovali jste se k němu do domácnosti a žili jako člen jeho rodiny, pracovali vedle něj, pozorovali jeho práci a zlepšovali se tak.
Křesťanství je o tom: být učedníkem Mistra mistrů a Pána pánů - Ježíše Krista, syna Božího, který s láskou přijímá nové učedníky k sobě domů, s láskou je uznává jako členy své rodiny, s láskou je vyučuje jak žít krásný život, s láskou jim odpouští jejich chyby a s láskou jim dává sílu a dary kdykoliv o ně učedníci prosí.
Mistr Kristus Ježíš s láskou dal svůj život za svoje učedníky a tak smazal jejich provinění proti zákonu, takže už nejsou pod zákonem a nemusí se bát, že je pro jejich přestupky bude někdo trestat, protože teď jsou už doma u svého Mistra a ten je ochrání proti nepřátelům a naučí všemu co do života potřebují a víc než to - On je znovuzrodí a připraví nový život i po jejich smrti, takže oni už nemusejí se smrti bát.
A proto již [není] žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha. Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. (Římanům 8: 1 a 2)
O tom je křesťanství. O životě bez strachu, o životě kde nás Někdo miluje na smrt(ať už jsme jací jsme), o životě ve svobodě být sám sebou, o životě bez přetvářky, o životě s velkou rodinou kolem sebe, o životě který není o křečovitém dodržování přikázání, ale o Boží moci.
Petr Kadlec pro přátelé